Jana AbrlováAhoj krásná bytosti,
zakopla jsi. Já to viděl, neboj. Také proto tě chci ubezpečit v jednom, že to nevadí. Jsi obdivuhodná bytost, která se vznáší proti všem. Teda především proti sobě, letí svým novým směrem života. Je pochopitelné, že zapochybuješ a pokusíš se o návrat do nefunkčnosti. Máš můj obdiv a maximální podporu, že nepřestáváš a letíš v nové dimenzi svého autenticky přirozeného života.
To je ono PŘIROZENOST, která nemá žádné dogma a hranice nefunkčního strachu.
Hladím tě, objímám tě, svými křídli, tak jak to máš ráda, má milá bytosti. Dávám ti pocit bezpečí, něhy a lásky, kterou tolik potřebuješ. Víš, KAŽDÁ pozemská bytost potřebuje podporu a nezáleží, zda jde o bytost lidskou nebo zvířecí. V tom jste si všichni rovni, protože každý čas od času potřebuje objetí a dodat odvahu na své cestě.
Konečně jses uvolnila, napětí ti v těle a především v ramenou pomalu ustoupila. Znovu se prodýchej a zavnímej svůj DAR, který nemá obdoby. Dar, který má sílu stromu a krásu luční květiny.
Ano, potkal tě Anděl i Démon, ale vždy šlo o zkoušku osudu, který ti dal DAR otevřít knihu a přepsat svoje hranice v melodicky čisté umění.
Zapal svíčku a jenom sleduj… to je tvá naděje a přímá cesta k naplnění tvé přirozenosti.
S láskou a objetím,
Jana Andělé
